Historie

Ulice Karlova, ve které se nacházíme, spojuje Křížovnické náměstí a Malé náměstí. Měří cca 350 m. Komunikace v těchto místech existovala již ve 12. století. Ve středověku, po výstavbě Juditina a později Karlova mostu, patřila k nejrušnějším pražským tepnám. Spojovala Staroměstské náměstí, radnici a tržiště, s Pražským hradem. Tvoří část Královské cesty. Během své existence se zde vystřídala i řada názvů. Svatoklimentská, Nožířská, Hrnčířská, Jezuitská a Zlatnická.

Dům „U Kočků“ vznikl na konci 11. století a patří k jednomu z nejstarších na Starém Městě. Sestává ze tří domů situovaných do ulic Jilská 9, Karlova 44 a Jalovcová 5.  Je rozsáhlým objektem a dílem neznámého, ale jistě významného architekta. Štukové dekorace jsou dokonale řemeslně zpracovány. První dochovaná písemná zmínka o domě č.p. 147 pochází z roku 1357. Majitelem byl Kryštof Bavorova. Po jeho smrti v roce 1364 dědicové dům prodali Mikuláši Gentesovi. Poté ještě mnohokrát změnil majitele, až v trhové smlouvě ze dne 25.9. 1515 je budova poprvé zmiňována jako „U zlatých křížů.“

Po Bitvě na Bílé hoře (1620) byl ale dům kompletně vydrancován, protože jeho majitelka Estera Teyflová stála za stavovského povstání na straně „Zimního krále“ Friedricha Falckého. V roce 1624 ji byla udělena vysoká pokuta, na jejíž zaplacení neměla a žádala o prominutí. Nakonec byl dům prodán v dražbě a to hned dvakrát. Významným majitelem se stal v r. 1673 Karl Calvi který zde nastřádal významnou sbírku obrazů. V té době si zde otevřel i obchod se suknem známý malíř Jan Quirin Jahn. Od r. 1675 patřil tento dům manželům Špalkovým a vystřídalo se zde mnoho významných hostů. Mimo jiné zde bydlel např. rakouský princ Ferdinand Würtenberský nebo princ Jindřich de Bourbon – Condé. Skupinu významných hostů ve Špalkově Červeném domě uzavírá ruský kníže Petr Bagration.

V roce 1829 opět změní majitele a je zde otevřen kadeřnický salón. O deset let později žádá jejich dědička Marie Chudobová o zřízení krámů směrem do Jalovcové ulice, kde dříve bývaly stáje a dílna. Další majitel Karel Heryng žádal v r.1882 pak o povolení dalších výkladních skříní do Jilské ulici. Jsou dochovány plány od Václava Dudy a později městského inženýra Antonína Taťouna.

Po 1. Světové válce přešel dům do majetku Ing. Václava Kočky a jeho ženy. Během let 1927 – 30 byl rekonstruován. Jedná se o nejrozsáhlejší a nejvýznamnější rekonstrukci domu. Tehdy byly odkryty románské sklepy a vyhloubením dvorku došlo k rozšíření suterénu pod pasáží domu. Po dokončení rekonstrukce byl provozován dům spíše jako nebytový. V r. 1953 byl sice majetek rodině zkonfiskován, ale v restitucích v r.1992 navrácen. Všichni dědicové – spoluvlastníci se shodují v názorech ať už o způsobu dokončení rekonstrukce nebo správou nemovitosti a podnikání.